Zámek Radvanov

Ve zvlněné krajině severního Táborska se nedaleko Mladé Vožice rozkládá vesnice Radvanov, jejíž zástavbě dominuje objekt pozdně barokního zámku. Sama vesnice se poprvé připomíná osobou Jana z Radvanova, jenž zemřel roku 1399 a jehož predikát by naznačoval, že ve vsi stálo panské sídlo. Predikát z Radvanova užíval také rytířský rod Jenšíků, který se na Táborsku objevoval od konce 15. století.

Nejpozději roku 1525 stál v Radvanově i poplužní dvůr, který se v následujících letech stal několikrát předmětem prodeje, stabilně ale setrvával v majetku rodu Jenšíků z Radvanova, jak dokládají počátkem 17. století berní rejstříky. S Dorotou Jenšíkovou pak Radvanov vyženil Petr Lhotka ze Smyslova, jenž stateček provedl celým neklidným obdobím třicetileté války. Soupis poddaných podle víry v roce 1651 konstatoval šest osob obývajících blíže nespecifikované panské sídlo a 18 poddaných ve vsi.

Vnučka Petra Lhotky Lidmila se roku 1694 provdala za Bedřicha Vavřince Jeníka z Bratřic, čímž se na Radvanov dostal nový šlechtický rod. Bedřichův syn Josef Jiří během první poloviny 18. století inicioval zásadní stavební rozvoj radvanovského sídla, když proti poplužnímu dvoru (zřejmě s rezidenční funkcí) vznikl pozdně barokní zámek se zahradou a parkem. Zmíněnému Josefu Jiřímu se zde narodil i syn Jan Jeník z Bratřic, vlastenecký důstojník, který zanechal hodnotné paměti a objevil se mimo jiné v díle Aloise Jiráska. Sňatkem jeho sestry Kateřiny se Radvanov dostal do majetku Františka Josefa Vratislava z Mitrovic, ale už roku 1794 statek v dražbě koupila hraběnka Terezie Trautmannsdorfová a Trautmannsdorfy následně v držbě Radvanova vystřídal českobudějovický magistrátní rada Josef Kalina, který zahájil posloupnost výlučně měšťanských majitelů.

Na konci první čtvrtiny 19. století tvořil radvanovské zboží zámek s bytem správce a vesnice s 32 popisnými čísly, ve dvoře pracoval pivovar a vinopalna s flusárnou. Někdy mezi lety 1830–1880 pak dvůr získal zcela novou podobu. Možná tehdy tu vznikl lihovar, dále se v hospodářském areálu nacházely i kočárovna a stáje. Počátkem 20. století k Radvanovu náleželo přes 90 hektarů polí, 36 hektarů lesů a 8 hektarů luk. Pivovar s lihovarem stále pracovaly a přinášely zisk, střídajícím se majitelům vynášela i cihelna.

V letech 1916–1919 za Otakara Tůmy prodělal Radvanov rozsáhlou úpravu v novoklasicistním stylu, upravily se rovněž hospodářské objekty dvora. Roku 1936 byla do průčelí zámku zasazena bronzová pamětní deska Janu Jeníkovi z Bratřic.

V roce 1945 přešel zámek do užívání Ministerstva informací ČSR a následně do správy Fondu národní obnovy, který tu nechal vystavět administrativní budovu. Později zde byl například charitní dům a Radvanov se stal i místem internace několika církevních hodnostářů, včetně biskupa Štěpána Trochty nebo arcibiskupa Josefa Berana. V 80. letech vznikly před schodištěm garáže, hospodářské budovy převzalo již v 50. letech místní JZD.

Zámek Radvanov je od roku 2000 ve vlastnictví rodiny Bystrianských. V průběhu let rodina provedla celkovou rekonstrukci zámeckých interiérů a exteriérů, zrušila socialistické realistické zpracování a vrátila zámek do náležitého historického stavu a kondice. Správní budova byla zrekonstruována a přeměněna na penzion v butikovém stylu. K dalším obnoveným budovám patří "špýchar", který byl rovněž uveden do původního stavu.

Zámecká budova slouží ke kulturním akcím, jako jsou koncerty a umělecké výstavy pořádané rodinou, zatímco kompletně obnovený park ke sportovním aktivitám, včetně každoročního tenisového turnaje.