Zámek Hluboš

Zámek Hluboš, nacházející se 8 km severně od Příbrami, je nemovitá kulturní památka, jejíž historie sahá až do 14. století (první zmínka o obci je z roku 1355). Původní gotická tvrz, výslovně doložená k roku 1502, patřila příslušníkům drobné šlechty, například Janu Karlu ze Svárova, po bělohorských konfiskacích Karlovi Vtelenskému z Vtelna, rodu Bechyňů z Lažan a později Janu Humprechtu Račínovi z Račína, který panství scelil. Zásadní přelom v architektonickém vývoji Hluboše přinesla 70. léta 18. století, kdy panství vlastnil Johann Anton Hochberg z Hennersdorfu. Ten nechal starou goticko-renesanční tvrz do základů zbořit (zachovány jen renesanční sklepy) a na jejím místě vystavěl rozsáhlý pozdně barokní zámek s obdélníkovým půdorysem, dvěma předstupujícími bočními křídly a kaplí sv. Kříže. Jeho syn Franz Anton Hochberg založil v roce 1806 v areálu soukromou botanickou zahradu a arboretum s řadou cenných a v Evropě dosud neznámých dřevin. Hochbergovy rozsáhlé výdaje jej však finančně destabilizovaly a roku 1815 získal povolení prodat panství ve výherní loterii. Po krátké epizodě, kdy ho vlastnil vídeňský měšťan Jakub Hell, ho získal kníže Otto Victor Schönburg-Waldenburg. Roku 1872 panství odkoupil kníže Öttingen-Wallerstein, za jehož držby získal zámek svou dnešní architektonickou podobu. Původní barokní hmota byla zachována, ale fasády byly opatřeny novou novorenesanční úpravou s bosáží a pilastry a u zámku vznikl anglický park. Nejslavnější období nastalo po vzniku ČSR. Öttingenové zámek pronajali prezidentské kanceláři a v letech 1920–1921 tu měl své první letní sídlo prezident T. G. Masaryk. Roku 1925 získal Hluboš příbramský továrník Josef Kolařík, jehož rodina zámek vlastnila až do znárodnění v roce 1950. Během komunistického režimu se v zámku vystřídala armáda, ubytovna uranových dolů a různé školy, což vedlo k devastaci a rozkradení interiérů. V roce 1994 byl objekt restituován potomkům Josefa Kolaříka, kteří zahájili obnovu a zpřístupnili expozici věnovanou T. G. Masarykovi. Zámek se však roku 2010 uzavřel a po několika změnách majitelů jej v současnosti vlastní společnost CHATEAU MASARYK