Členové

Asociace majitelů hradů a zámků

Pokud není uvedena webová adresa, informace o zámku najdete na www.hrady.cz.

Čestní členové

Polesný Vladimír, Wedlich Joseph F., Bromovský Jiří, Velek Jan, Burke Gabriela

Hrady a zámky, centrum kultury a historie

Jak neuvěřitelné bylo pro lidi celého světa, že padla železná opona a tím se zhroutil totalitní režim. Stejně neuvěřitelné v Československu bylo, že parlament schválil restituce, a tak dokázal, že došlo k nezvratné změně v myšlení, čímž umožnil spravedlivou integraci do svobodného světa. Restituce šly tak daleko, že se vracely i mobiliáře, jako obrazy, jednotlivé kusy nábytku a podobně. K tomu patřilo samozřejmě i vracení hradů a zámků, a proto zde máme opět jejich majitele jak z řad restituentů, tak i nové majitele, kteří zámky milují a koupili si je. Tito lidé se sdružili a založili Asociaci majitelů hradů a zámků. Hlavním důvodem bylo navzájem se poznat a vyměnit si informace. Rozvoj činnosti Asociace ukázal cestu k realizaci důležitých úkolů. Zaprvé zdůraznil, že hrady a zámky jsou památky a jsou součástí historie naší země. Zadruhé ukázal nutnost navázat kontakty s oficiálními institucemi nejen v naší zemi, ale i s mezinárodními organizacemi majitelů hradů a zámků, což umožňuje navzájem se poznat a vyměňovat si zkušenosti.

Nikde jinde hrad nebo zámek nehrál v historii takovou roli v životě lidí jako v Čechách a na Moravě. V posledním tisíciletí byly hrady a zámky postaveny, přesta-vovány, zvětšovány a přizpůsobovány podmínkám, ale vždy byly obydleny. Nejsou jen historií jednoho místa, jedné rodiny, ale mnohdy celého regionu, a proto měly vliv na životy lidí v zemi. Nezáleželo na tom, kdo na hradech a zámcích bydlel, ať to byla rodina, rytíři nebo duchovenstvo, ale důležité bylo, že se jim vyhnula administrativní centralizace, která postupně zachvátila celou zemi. V temném středověku sloužily některé zámky k ochraně všech, ale mohly se stát také přístřeším dominantního vladaře. V každém případě spolupůsobily na vývoj země a staly se svědkem často dramatické historie nejen daného regionu, ale význam některých z nich přesáhl jeho hranice.

Hrady, později zámky, mohly být udržovány a zvětšovány jen za předpokladu, že jejich majitelé měli dostatek finančních prostředků. Na počátku stačilo, aby k těmto sídlům patřila dostatečná rozloha pozemků. V pozdější době se však majitelé museli přizpůsobovat industrializaci, aby si vylepšili své příjmy. Mnohdy si vedli tak úspěšně, že se hrady a zámky staly centry nejen kulturními, ale i ekonomickými.

Zemědělství a lesnictví v Čechách a na Moravě, později také industrializace, přinesly ekonomický rozkvět, a tím i nový impulz rozvoji hradů a zámků. Ještě před druhou světovou válkou se zámky budovaly i opravovaly. V každém případě byly všechny v dobrém stavu, takže se v této malé zemi setkáváme na každém kroku s nějakým zajímavým a historicky cenným objektem. Významnější a nejhezčí památky, které byly dobře udržovány, patří od roku 1945 státu a mají velkou návštěvnost, jiné, běžně udržované, slouží sociálním účelům, některé jsou úplně devastovány. Stejně je tomu i u zámků soukromých, některé jsou ve velmi dobrém stavu, jiné jsou téměř zničené, takže jejich původním vlastníkům či jejich potomkům byly místo funkčních objektů, které jim byly konfiskovány, vráceny vpodstatě jen obvodové zdi. V minulém režimu byly zámky zařazeny do tří kategorií – A, B, C. Objekty kategorie A byly velmi dobře udržovány, kategorie B byly pouze udržovány, kategorie C nebyly udržovány vůbec. V současnosti se toto rozdělení na kategorie používá i pro hrady a zámky soukromých vlastníků. Bohužel Asociace majitelů hradů a zámků nestačí na tak velký rozsah úkolů, ale každý alespoň v podvědomí cítí, že není se svými problémy osamocen. Zažíváme krásný pocit, když vidíme, že zámek má majitele, který se o něj stará a dává starým kamenům nový život.

Nejdůležitějším úkolem naší Asociace je zdůraznit význam historických objektů a podpořit lidi, kteří pro ně přinášejí velké oběti. Dalším naším úkolem je seznamovat veřejnost s tím, že tyto kulturní objekty jsou významnou součástí evropské historie.

Jan Podstatzky-Lichtenstein